Literární web Sůvička

Mosela – Zell, Bernkastel-Kues

Eva

Když jsem viděla, jak jurodivý soudruh Jean-Claude Juncker nadšeně obšlapuje s čínskými komunisty sochu Karla Marxe v Trieru a slyšela jeho projev, z něhož mi bylo nevolno, připomnělo mi to, že bych měla navázat na tento článek https://www.suvicka.cz/?p=45934 a dokončit povídání o cyklistice kolem Mosely.

28.5. 2013 Zell – region Černé kočky

Z Zeltingenu jsme vyjeli na kole po pravém břehu Mosely směrem na Traben-Trarbach. Naplánovali jsme si tuto trasu: Zeltlingen-Rachtig – Erden – Traben-Trarbach – Enkirch – Burg – Reil – Pünderich – Briedel – Zell – Bullay.

Nevím, zdali to je nějaký pomníček, když tam je letopočet, a vůbec se neodvážím tipovat, komu by tak mohl být věnován, ale vyfotit tuto zahradní okrasu, proti níž jsou trpaslíci jen nudní patroni, jsem prostě musela:

Most v Traben-Trarbachu, o kterém jsem se již zmiňovala, je mimořádně fotogenický,:

Na kopcích podél Mosely se rozprostírají vinice, vinice a vinice:

Za Reilem odbočíme z hlavní cyklostezky, která vede až do Cochemu, a pokračujeme podél Mosely, která zde tvoří ohyb. Míjíme pohledné městečko Briedel:

Ohyb řeky nelemuje zpevněná cyklostezka, nýbrž jen hlinitá cesta, která je momentálně plná vody a bláta, neboť Mosela byla před nedávnem vylitá z břehů. K ceduli před Zellem, zvoucí do vinařství Petera Weise, proto dorazíme s koly zcela obalenými blátem:

Pán u benzinové pumpy nám je ochotně ostříká tlakovou vodou a odmítá si za to cokoliv vzít:

Na kruháči nedaleko pumpy nás vítá "Schwarze Katze":

Schwarze Katz je značka věhlasného vína produkovaného kolem města Zellu. A jak víno k názvu Černá kočka přišlo? Legenda praví, že před několika lety navštívili město Zell kupci z Aachenu, aby zde nakoupili víno. V tomto roce však vinařům nedodali žádné prázdné lahve, a tak museli prodávat víno jenom v sudech. Kupci se rozhodli, že si tedy koupí víno v sudu. Jeden vinař je pozval do svého sklepa, kde měl víno různých ročníků. Kupci víno okoštovali a vybrali si 3 sudy.

"Po koštu musíte také něco jíst," prohlásil vinař a pro chvíli do sklepa vkročila jeho žena s mísou domácích pochoutek. Nedopatřením se do sklepa s paní domu protáhla také jejich černá kočka. Kupci si pochutnali na jídle a vinař si nachystal hadici, že natáhne víno z prvního sudu. Jaké však bylo jeho překvapení, když na sudu seděla černá kočka. Prskala a tlapkami vinaři bránila, aby se dostal k vínu. V tento okamžik vinař ještě nevěděl, jaký velký význam bude mít tato událost pro vinaře v Zellu.

Kupci byli chováním kočky zaskočeni a ptali se: "Proč ta kočka tolik prská?"

"V tom sudu musí být něco zvláštního!" řekl pak jeden z nich.

"Ano, tam musí být to nejlepší víno!" odpověděl si další.

Ihned ten sud vína koupili a vzali s sebou do Aachenu. Netrvalo dlouho a kupci byli zpět v Zellu a chtěli koupit další sud z této vinařské oblasti. Vinař užasl a chtěl vědět, proč zrovna tento. Kupci mu připomněli příhodu s kočkou a svěřili se, že u nich má víno se jménem "Zeller Schwarze Katz" obrovské renomé. Vinař o celé události informoval městskou radu a radní rozhodli, že všechno víno, které se bude pěstovat v této oblasti, se bude označovat jako "Zeller Schwarze Katz".

Tolik o historii vína ze zdejšího regionu a nyní vzhůru do vinařství Petera Weise, když je tak vstřícný vůči cyklistům. Dozvídáme se, že zde nakupuje víno jeden obchodník ze Sedlčan. Inu svět je malý:

Po lehké ochutnávce si prohlédneme Zell:

Černá kočka je ve městě všudypřítomná:

Obkroužíme celý ohyb Mosely a vrátíme se na cyklostezku směrem na Cochem. Projedeme kolem přístavu, odkud jede parník do Bullay, kam také máme namířeno:

Těsně před Bullay:

V Bullay si v zahradní restaurací na náměstí dáme oběd. Zaujala mě zde socha, která se otáčí stejně jako Imperia v Kostnici.

"Ta ženská si za jednu otočku svlíkne šaty a za další zase oblíkne," říkám kamarádům.

Nějakou dobu sochu mlčky pozorují, než jim dojde, že si dělám srandu.

Z náměstí ještě kousek popojedeme podél řeky:

Pak se vydáme skrze město hledat vlakové nádraží. Je zde pouze jízdenkový automat, který by si zasloužil delší pojednání, ale nebudu vás tím zatěžovat. Prostě v Německu se nám nikdy v žádném automatu nepodařilo koupit jízdenky, které by zahrnovaly hromadnou slevu pro více osob a zároveň hromadnou slevu pro jejich kola. Museli jsme v automatu navolit vždy po jedné osobě plus kolo. Němci nám říkali, že i oni s tím mají problémy. Vláčkem jsme popojeli už nevím kam (musela bych studovat jízdní řády), odkud jsme dojeli zpět do Zeltingenu.

29.5. Bernkastel-Kues

Od rána pršelo a mělo pršet po celý den, takže jsme cyklistiku vzdali a jeli se autobusem podívat do dvojměstí Bernkastel-Kues, dle průvodců jednoho z nejkrásnějších měst na Mosele.

Na městem se vypíná zřícenina hradu Landshut: