Literární web Sůvička
Sochy na muzeu v Hradci Králové
Eva
Pokud byste se zeptali Hradečáků, ať vám vyjmenují tři nejznámější pamětihodnosti města, pravděpodobně by řekli: Katedrála Sv. Ducha, Bílá věž a muzeum. Aspoň tak bych odpověděla já, která jsem se narodila a vyrostla v Hradci Králové.
Muzeum v Hradci Králové bylo založeno v roce 1880. Tehdejší sbírky byly instalovány do kaple sv. Václava na Velkém náměstí a jak se rozrůstaly, budova kaple přestávala stačit, proto hradečtí postavili v letech 1909-1912 nové muzeum na nábřeží Labe podle návrhu dvorního hradeckého architekta Jana Kotěry, díky němuž se Hradci přezdívá salón republiky. Že muzeum v secesním stylu je Kotěrovo stěžejní dílo netřeba zdůrazňovat.
Do muzea jsme chodili v rámci školní výuky, navštěvovala jsem ho s rodiči a jako dospělá se svými dětmi a vnoučky, většinou jsme se chodili koukat na vánoční výstavy, ty jsou v muzeu vždycky skvělé.
Na muzeum mám také jednu vzpomínku, která je v kontextu s dobou – 70. léta minulého století – dost paradoxní. Tehdy v Hradci působila rocková skupina Spektrum a moje kamarádka Alena chodila s jejich kytaristou Jirkou, kterého si později vzala. A kluci ze Spektra zde měli zkoušky. Nevím přesně který den, ale muzeum bylo tou dobou pro veřejnost zavřené. Zatímco muzikanti zkoušeli, já s Alenou a další kamarádky jsme se zcela volně poflakovaly po budově a vše důkladně prozkoumávaly. V době, kdy komouši kontrolovali každý krok, docela neobvyklá situace.
Nechci popisovat všechny sbírky, které tu jsou. Ale určitě stojí za zhlédnutí, zejména interaktivní historické mapy města, ty baví i děti – zmačkneš tlačítko u názvu místa, dané místo se rozsvítí na mapě a na displeji se objeví podrobný popis lokality.
Byla jsem tu na výstavě Míly Fürstové – ta co dělala křídla na přebal desky Coldplay Ghost Stories – a byla jsem nadšena. Doporučuji, výstava trvá do října. Nejvíce se mi líbily její vyřezávané lepty, fakt nádhera. Dám ukázku, i když na fotce ty titěrné „vystřihovánky“ do namalovaného obrazu tak nevyniknou, chce to vidět v prostoru:
Průčelí muzea dominují dvě sochy žen. Jejich autorem je Stanislav Sucharda. Zdroje vesměs uvádějí, že ta nalevo představuje historii či umění a ta napravo s figurkou v ruce je symbolem průmyslu.
V minulém roce uplynulo 100 let od úmrtí Jana Kotěry a historik Zdeněk Lukeš měl v Sedlčanech přednášku o jeho díle. Proč zrovna v Sedlčanech? Protože Červený Hrádek u Sedlčan byl ke konci 19. století přestavěn podle návrhu mladičkého Kotěry, byla to jeho studentská práce, v podstatě první architektonická zakázka.
Zdeněk Lukeš samozřejmě zmínil hradecké muzeum, a to do nejmenších podrobností. Dle zachovaných nákresů Stanislava Suchardy měla být jedna ze dvou soch černoška. Sucharda velice obdivoval alexandrijský chrám múz Múseion, který založil egyptský král Ptolemaios roku 308 před n. l. V Múseionu je umístěna múza historie Kleió, která drží v ruce svitek. Tato múza údajně známého sochaře a autora mnoha pomníků inspirovala a navrhl podle ní sochu Historie pro hradecké muzeum. A protože v muzeu byly umístěny i sbírky z Afriky, přišlo mu jako dobrý nápad, navrhnout jednu ze dvou soch jako černošku. Sucharda tak předběhl svoji dobu. Kotěrovi se však tento návrh nelíbil, dokonce se i rozzuřil, a tak jej Sucharda přepracoval do podoby, kterou vidíme na muzeu dnes. V každém případě jsou obě sochy nádherné, egyptský vliv je nepřehlédnutelný, trochu připomínají sfingy:
