Literární web Sůvička

Čekání

debbi

 Sedím tiše v trávě, čekám
až se rosa vypaří,
je mi těžko, je mi smutno,
prostě se mi nedaří.

 

Ta, co chodí celá v bílém,
ta má kosu z ocele,
i kdyby ji měla zlatou,
nebylo by vesele.

 

Dobře vím, vždyť nejsem malá,
zlaté kosy nekosí…
jen těžko bych utíkala,
když mám nohy od rosy.

 

Od rosy, té v čerstvé trávě,
v té, co čeká na kosu,
a tak píšu, teď a právě,
verše plné patosu.

 

O tom, že svět občas není,
jaký asi měl by být,
že se mi krev často pění,
a to že pak nechci žít.

 

Tvoje louka, věř mi hochu,
není zas tak vzdálená,
přijdu potěšit se trochu –

 

až mi oschnou kolena…  

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Čekání” - 2

Eva   (23. 6. 2011 (12:07))

trudné verše ... pod slupkou melancholie a smutku však spatřuji záblesk ironie, a to v popisu oné postavy s kosou...konec se dá vyložit různě, já si ho vykládám radši optimisticky, a to, že ta louka je na tomto světě, přestože tuším, že jsi to myslela přesně opačně (nota bene, když je to o té s kosou)... Agin to připomíná text Suchého, mně zase Nechoď do kláštera od Ulrychových...


Agin   (22. 6. 2011 (20:31))

text Jiří Suchý Jistě víte, co to znamená, když se holce třesou kolena. Čeká, čeká na džentlmena, kterej dá jí teplo do věna. zdravím debbi '-))