Literární web Sůvička

Cyklo po Karlovarsku – první den 14.04.2017

Eva

O velikonočních svátcích jsme si dali na kole Karlovarsko. Sedlčansko je tedy dost kopcovité, ale kam se hrabe na Karlovarskou vrchovinu v okolí města Žlutice. Jezdili jsme jen do kopce a z kopce, roviny skoro žádné. Bydleli jsme v penzionu Harmonie ve Žluticích, mohu jen doporučit, servírky a recepční jsou velmi milé, zařízení a vybavení super. Na velikonoční víkend předpovídali Norové i naši studené počasí, v neděli se mělo ještě více ochladit a pršet, což jim dokonale vyšlo. Proto jsme si naplánovali cyklistiku na pátek a sobotu, kdy bylo počasí ještě jakž takž.

Na Velký pátek jsme vyrazili po silnici směrem na Chýše přes Poříčí, Luby a Dvorec. Je to pohodová houpačka bez ostrých kopců. V Chýši je krásný zámek a přilehlý zámecký pivovar.

V zámku jsme nebyli, ale zkusili jsme pivovarskou hospodu. Má krásný starobylý interiér a bohatou nabídku jak piv, tak jídla.

Z Chýše jsme pokračovali po silnici podél Střely. Lemovaly ji pastviny, bunkry a zbytky rozbořených domů.

Pasoucí se krávy, rybníky a ruiny po Němcích charakterizují tuto krajinu. Polí, na kterých by pěstovali nějaké plodiny, jsem viděla poskrovnu. Tím ovšem nechci v žádném případě naznačit, že by se mi tato krajina nelíbila. Naopak, líbila se mi moc, je taková příjemně čerstvá, hodně zelená a romantická. Nakonec co může být hezčího než louky a lesy.

Cyklostezka nás pak navedla na lesní stezku podél Střely, přejeli jsme lávku a dál jsme se kodrcali přes louky. Na jedné z nich nějaké rodinky piknikovaly.

Odtud vedla lesní cesta nahoru do kopce, po levé ruce údolí řeky Střely, po pravé ruce se občas vylíhl bunkr. U posledního bunkru kopec prudce utahoval, takže jsem slezla z kola a do Rabštejna nad Střelou jsem se vyškrabala pěšky. Nebyla jsem sama.

Jako první nás vítá ohlodaná zeď. O Rabštejně nad Střelou píšou, že to je nejmenší historické město v Čechách.

Na náměstí vidíme z jedné strany zříceninu hradu a z druhé zámek. Zřícenina je zde

a zámek jsem vyfotila z hospody u penzionu U Laury. Je zde lepší výhled a nezakrývají ho stromy.

Hospoda U Laury je stylová a moc útulná.

Nabízeli velikonoční menu včetně nádivky. Tu jsme si nedala, protože naše babička ji dělá výbornou, takže jsme se chystala, že se tím přecpu až doma. Padla zde dobrá hláška.

Servírka: "Máme kuřecí a vepřový řízek."

Jeden z nás: "A ten vepřový řízek je z jakého masa?"

Po obědě jsme se kousek vrátili cestou, kterou muži přijeli a ženy přišly. Takže jsme ten sešup sjeli dolů a hned na to navazoval ostrý stoupák lesem. Na fotce to není tak vidět.