Literární web Sůvička
Jak Evropa ke svému jménu přišla
Eva
„Európo, co je s tebou? Jsi dnes nějak zadumaná. Na co pořád myslíš?“ vyptávaly se Európy její kamarádky a družky. Dívky pobíhaly po louce blízko moře, trhaly květiny a všimly si nezvyklé zamlklosti dcery fénického krále Agénora.
„Měla jsem zvláštní sen, který si nedokážu vysvětlit.“
„A jaký? Pověz, co se ti zdálo?“
„Zdálo se mi, že stojím na skále na pobřeží, kde mezi sebou zápasí dvě ženy. Ta mladší z nich přemohla tu starší, přišla ke mně, vzala mě za ruku a řekla: „Pojď se mnou, odvedu tě do nové vlasti daleko za mořem.“
„To je divné a kdo tedy byla ta přemožená žena?“
„Jmenovala se Asie,“ vysvětlovala Európa.
„A ta druhá?“
„Ta neměla žádné jméno.“
„To by znamenalo, že nás opustíš?“ lekly se přítelkyně.
„Ale kdež, jsem tady šťastna, všichni jsou na mě tak hodní, rodiče, bratři i vy… jste moje nejlepší přítelkyně… proč bych odtud odcházela?“ zamyslela se.
Európa netušila, že se její sen zanedlouho vyplní. Dvě ženy, které se o ni přetahovaly, představovaly starý kontinent, kde se na území dnešního Libanonu a Sýrie rozkládala mocná fénická říše, a mladý kontinent, kam princezna směřovala.
Európa byla tak rozkošná a krásná, že uhranula samotného boha Dia. Zeus přemýšlel, jak to udělat, aby se k té nádherné ženě mohl přiblížit. Bratři ji hlídali jako oko v hlavě a pouštěli z dohledu pouze za přítomnosti jejích družek.
A protože vládce Olympu byl známý svou prostopášností a zhýralostí, musel ještě uniknout pozornému zraku své manželky Héry, která měla jeho záletů s pozemskými ženami už plné zuby. Zeus tak jednoho dne sledoval dovádění dívek na louce a dostal nápad.
Zavolal svého syna Herma a řekl mu: „Zažeň všechen dobytek krále Agénora dolů k moři.“
Hermés jeho přání ochotně splnil, neboť, co se týkalo pletichaření, podvodů a lstivosti, neměl k sobě rovného. Zeus se proměnil v bílého býčka se zlatými rohy a nenápadně se vmísil do stáda.
Oběť jeho vábení zamyšleně kráčela po louce, hleděla do země a hledala ta nejkrásnější kvítka. Náhle vzhlédla a spatřila neobvyklého a roztomilého býčka. Býček rozverně hrabal kopýtkem a kýval hlavou na důkaz mírumilovnosti.
Európa se k němu přiblížila a bázlivě zvedla ruku, aby si jej pohladila. Převlečený svůdník pokorně sklonil hlavu a klekl si na přední nohy. Dívka jej hladila po hlavě, po šíji a býček držel a držel. Nakrmila jej květinami a pověsila na rohy věneček. Nakonec se odvážila a vyskočila mu na hřbet.
Býk s ní opatrně vstal a běžel podél břehu. Oběhl stádo a vzdálil se od jejích družek, jež ji měly opatrovat. Európa se nechala bezstarostně unášet, považovala jej za ochočeného býka z jejich stáda.
Když byl pán nebes dostatečně daleko, vnořil se do moře. Európa znejistěla a chtěla seskočit. Ale to již byl býk nebezpečně vzdálen od břehu, ve velké hloubce a plaval na otevřené moře. Vyděšená Európa se jej držela za rohy a nemohla nic dělat. Kdyby seskočila, utopila by se.
Přítelkyně si mezitím všimly, že princezna Európa zmizela. Naposled ji viděly, jak hladí krotkého býka ve stádě. Běžely tu neblahou zprávu oznámit na hrad.
Král Agénor svolal své syny a nařídil: „Běžte a hledejte svou sestru. Bez ní se nevracejte!“
Synové se vydali ihned na moře, neměli však tušení, kterým směrem býk plaval, a tak každý zvolil náhodný směr. Dopluli k evropským a africkým břehům, ale svou ztracenou sestřičku již nikdy nenašli a ani jeden z pěti bratrů se již domů nevrátil. Našli si domov a založili rodinu daleko od rodné země.
Zeus se s bezbrannou kořistí na zádech řítil šílenou rychlostí k pevnině, přesto cesta trvala dlouho, neboť musel přeplavat dnešní Středozemní moře. Se zcela vyčerpanou Európou dorazil na Krétu.
Kráska znaveně klesla na zem a odpočívala po vysilující cestě. V tom se proradný bůh proměnil v obrovského orla a nebohou dívku připravil o panenství. Když dokonal násilný akt, roztáhl křídla a uletěl.
Zeus se ale vždy postaral o oběti svých nezvladatelných choutek a celý život na rozdíl od lidí ochraňoval potomky, které si pořídil s obyčejnými smrtelnicemi. V tomto směru měl neustále dost práce, neboť žárlivá Héra je chtěla všechny zabít. Jako orel doletěl do sídla krétského krále Asteria, kde na sebe opět vzal božskou podobu.
Královi nařídil: „Pošli otroky se slavnostními nosítky na pobřeží. Najdou zde krásnou dívku jménem Európa. Ať ji přivedou sem. Vezmeš si ji za ženu.“
Asterius neváhal a vyslal otroky, neboť rozkazy bohů se musí plnit.
Znásilněná a zneuctěná princezna ležela na zemi, celá zkroucená v bolestech. Byla na pokraji svých sil a ani snu by ji nenapadlo, že příčinou jejího utrpení je nejvyšší bůh Zeus, k němuž se vždy tak pokorně modlila.
Najednou ji popadly čtyři ruce, naložily na nosítka a odnášely neznámo kam. Zoufalá Európa se nebránila, bylo jí už všechno jedno a jediné, co si přála, bylo zemřít. Otroci ji donesli do královského paláce.
Král Asterius před ní poklekl, políbil jí ruku a promluvil: „Vítám tě v mém paláci. Zjevil se mi samotný Zeus a nařídil, abych tě pojal za manželku. Proto se tě ptám, krásnější než bohyně, vezmeš si mě za muže?“
„Ano,“ špitla Európa, zcela rezignovaná a neschopna čelit ranám osudu.
Božský vládce Olympu se rovněž postaral o to, aby pevnina, kam odvlekl fénickou princeznu, se po ní pojmenovala Evropa.
Manželství Európy a Asteria bylo šťastné. Měli spolu tři syny. Nejznámější z nich, knósský král Mínós, věznil v labyrintu nestvůru Minoutaura. Tohoto napůl býka napůl člověka zabil hrdinný Théseus za pomocí Ariadny, která mu dala do bludiště klubko zlatých nití. Mínós a jeho nevěrná žena Pásifaé, její syn Minotaurus, Daidalos a Íkaros, Théseus a Ariadna jsou hrdiny dalších bájí, o kterých si budeme vyprávět.
Na obloze vidíme z Býka jenom hlavu a plece, tedy části, které vyčuhovaly z moře, když unášel Európu.
Ilustrace Renata Petříčková
Jiné příběhy odkazují na méně násilný a ušlechtilejší únos Evropy a její plavbu přes moře na Krétu. Jakmile se Zeus v podobě býka ponořil s Evropou do vln, vynořil se z moře kočár řízený samotným bohem Poseidonem a rozrážel před oběma plavci vodu. Kolem se vznášela mořská božstva a spokojená Europa seděla na býku jako nevěsta. Až na krétské pevnině se Europa dozvěděla, kdo byl její únosce. Zeus se navrátil do své božské podoby a Europu galantně sváděl. Europa neodolala nejvyššímu z bohů, pomilovala se s ním a otěhotněla. Porodila pak trojčata, kteří se jmenovali Minos, Sarpedon a Rhadamanthys. Aby Zeus ochránil svou milenku a své tři syny před žárlivou Herou, provdal ji za krétského krále Asteria.
Hyády
Mocný Titán Atlas měl chlapce Hyanta a sedm dcer, které se jmenovaly Ambrosia, Eudora, Faisyle, Koronis, Polyxo, Phyto a Thyone. Hyantus byl vášnivým a zdatným lovcem a troufal si i na velká dravá zvířata. To se mu však nevyplatilo a při jednom takovém lovu jej roztrhala lvice. Jeho sestry jej velmi oplakávaly. Vládci Olympu Diovi jich bylo velmi líto, a proto je poslal na oblohu a proměnil ve hvězdy, kterým se podle jejich bratra říká Hyády.
Hvězdy vycházejí počátkem listopadu, tedy v době, kdy v Řecku začíná období dešťů, a proto je Řekové nazývali „deštivé hvězdy“. Věřili, že přicházející deště jsou slzy Hyád, které sestry prolévají nad svým mrtvým bratrem.
Hyády zmiňuje také příběh o Dionýsovi, bohu vína a vinařství. Byl synem boha Dia a Semelé, dcery thébského krále Kadmose. Diova manželka, žárlivá Héra, chtěla zahubit všechny potomky, které měl Zeus s obyčejnými smrtelnicemi, a syn Semelé nebyl výjimkou. Dionýsos vyrůstal u Semeliny sestry Ínó a jejího muže Athamánta. Poté, co jeho teta Ínó a Athamás díky pomstychtivé Héře nešťastně zahynuli, odvedl Zeus svého syna do nýsské doliny a svěřil nymfám Hyádám. Ty jej ukryly v hluboké jeskyni porostlé révou a tam ho i přes Héřiny úklady vychovaly. Zde také Dionýsos poprvé ochutnal víno, které pak daroval jako první sazenici athénskému pastýři Ikáriovi. Zeus přenesl Hyády na oblohu, aby se jim tak odvděčil za záchranu Dionýsa.
Plejády
Plejády byly dcery Titána Atlanta a Okeánovny Pleione. Bylo jich sedm a jmenovaly se Maia, Merope, Elektra, Taygete, Alkyone, Kelaino a Asterope (nebo Sterope). Tyto mořské nymfy musely čelit neustálému nahánění lovce Óriona. Prosily boha Dia, ať je zbaví nelítostného a krutého pronásledovatele. Zeus vyslyšel jejich prosby, proměnil je v holubice (řecky peleiades) a poslal na oblohu jako Plejády.
Dle jiné legendy se jejich jméno vztahuje k mořeplavbě, neboť pochází z řeckého slova „pleo“, což znamená „plavím se“ nebo „pluji“. Když se Plejády v polovině května objevily na obloze, oznamovaly tím námořníkům, že teď je příznivá doba pro vyplutí na moře. Jakmile na konci října Plejády zmizely, začala sezóna mořských bouří.
Hvězdokupy v jiných kulturách
Většina starověkých civilizací, které se zabývaly astronomií, se zajímala o velkou skupinu hvězd, která je dnes známa jako Plejády.
Plejády měly velký význam v kalendáři mezoamerických astronomů, neboť jejich první objevení se na obloze signalizovalo začátek období dešťů a tím i dobu setí. Vzhledem k tomu, jak přesně se první velký déšť shodoval s prvním výskytem Plejád na obloze, některé americké národy věřily, že Plejády přímo přinášely déšť.
Mayové nazývali Plejády Tzab, což znamená chřestýší ocas nebo čtyři sta mládenců. To souvisí s legendou o dvou synech falešného slunce Vucub Caquix. Jmenovali se Zipacna a Cabracan a byli neuvěřitelně silní, domýšliví a nadutí. Zipacna se setkal se skupinou zvanou Čtyři sta mládenců, kteří se zalekli síly tohoto monstra a rozhodli se ho zabít. Ale nepodařilo se jim to a Zipacna všechny povraždil. Po smrti se mladí muži dostali do nebe a staly se z nich Plejády.
Aztékové nazývali Plejády Tianquiztli – Tržiště. Tato skupina hvězd byla spojena s dvaapadesátiletým cyklem, takzvaným „kalendářním kolem“. Nový dvaapadesátiletý cyklus začínal o půlnoci přechodem Plejád přes zenit. Plejády byly jedním ze čtyř hvězdných uskupení, která Aztékům ukazovala na nebi světové strany.
Souhvězdí Býka (Taurus)
Souhvězdí Býka je zimní souhvězdí a můžeme jej pozorovat od října do března.
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
Jako oko hlavy Býka září oranžový obr Aldebaran (a). Tato hvězda patří mezi 15 nejjasnějších hvězd na obloze, je 425krát zářivější než Slunce a v překladu znamená „pronásledovatel“. Právě úspěšný ve svém „pronásledování“ však není – leží od Země asi v poloviční vzdálenosti než Hyády a do hvězdokupy ve skutečnosti nepatří. Hvězdy Alnath (β) a dzéta zakončují rohy Býka.
Hyády
Hlavu Býka tvoří hvězdokupa Hyády, která je známá také jako Prasátka, v odborných kruzích je označována jako Melotte 25. Hyády jsou otevřenou hvězdokupou a patří mezi „pohybové hvězdokupy“, tzn. všechny její hvězdy letí stejnou rychlostí a stejným směrem a jsou viditelné pouze díky společnému pohybu ve vesmíru. Po otevřené hvězdokupě Collinder 285, do které patří téměř všechny jasnější hvězdy souhvězdí Velké medvědice, jsou Hyády se vzdáleností 153 světelných let druhou nejbližší hvězdokupou od Země. Hvězdokupa obsahuje stovky hvězd, z nichž asi 40 je viditelných pouhým okem. Její nejjasnější hvězdy tvoří s hvězdou Aldebaran ze souhvězdí Býka písmeno V. Čtyři nejjasnější hvězdy hvězdokupy mají Bayerovo označení γ, δ, ε a θ Tauri (Gama, Delta, Epsilon a Theta Tauri) a společně s Plejádami tvoří asterismus, kterému se říká Zlatá brána ekliptiky, neboť lemují ekliptiku na obou stranách jako brána. Ve střední Evropě jsou vidět od září do dubna a jsou pozorovatelné pouhým okem.
Plejády
Druhou hvězdokupou v souhvězdí Býka jsou Plejády, známé spíše pod názvem Kuřátka, nebo také Sedm sester, či Atlantidy. Plejády jsou domovem více než tisícovky hvězd, z nichž šest až devět v závislosti na pozorovacích podmínkách můžeme vidět pouhým okem. Nejjasnější z nich je hvězda Alkyone, která je 795krát jasnější než slunce. Zajímavá je proměnná hvězda Pleione, která má dobu rotace jen několik hodin, přičemž odstředivé síly na jejím rovníku jsou tak velké, že uniká plyn. Tento plyn tvoří kolem hvězdy disk, který je pravděpodobně také zodpovědný za proměnlivou jasnost Pleione. Plejády jsou součásti Mléčné dráhy a nachází se blízko ekliptiky a jejich hvězdy jsou proto pravidelně zakrývané měsícem. Ve střední Evropě jsou viditelné od července do dubna a lze je pozorovat i pouhým okem.
Ilustrace Alexander Jamieson, Celestial Atlas (1822)
Býk leží mezi souhvězdími Vozka, Blíženci, Orion, Perseus, Beran, Velryba a Eridanus.
Hvězdy v souhvězdí Býka (v závorce je překlad arabského názvu hvězdy):
magnituda světelné roky typ hvězdy
α Aldebaran / pronásledovatel 0,86 67
β Elnath / ten, co trká rohy 1,65 134
γ Prima Hyadum 3,65 162 dvojhvězda nebo
vícenásobná hvězda
δ Secunda Hyadum 3,76 171
ε Ain /oko 3,53 147 dvojhvězda nebo
vícenásobná hvězda
ζ Tianguan 3,03 445
θ2 Chamukuy 3,41 157
η Alcyone 2,87 403 Plejády
21 Asterope 5,76 431
27 Atlas 3,63 382
16 Celaeno 5,46 434
17 Electra 3,70 405
20 Maia 3,87 383
23 Merope 4,18 380
28 Pleione 5,09 422
19 Taygeta 4,30 409
Zařazeno v kategorii Hvězdná obloha, Postřehy