Literární web Sůvička

Jaroslav Seifert: Píseň novoroční

Eva

KDYŽ MĚSÍC UŽ SE PŘESUNE

PŘES PŮLNOC NOVOROČNÍ,

NEVZDYCHEJ, CHLAPČE, PO LUNĚ

A NOVÝ ŽIVOT POČNI.

TOHLE SI VŽDYCKY ŘÍKÁVÁM

V TÉ NOCI ČARODĚJNÉ.

KDYŽ ZAČNE ROK, ACH, JAKÝ KLAM,

VŠECKO JE OPĚT STEJNÉ.

 

A JAK JSEM ŽIL, TAK ŽIJI DÁL

A PŘEDSEVZETÍ ZCHLADNE.

Z TOHO, CO JSEM SI PŘEDSEVZAL,

NIC UŽ MNE NENAPADNE.

 

OSLÍKA MĚL JSEM VŽDYCKY RÁD

BYL POKORNÝ A CHUDÝ,

JEŽÍŠKOVY ŠEL ZADÝCHAT

PROKŘEHLÉ JEHO ÚDY.

 

TAK HODNÝ CHTĚL JSEM TAKY BÝT

JAK TOHLE ZVÍŘE BOŽÍ,

JENŽ VODU PIJE A ZNÁ ŽÍT

JEN Z BODLÁČÍ A HLOŽÍ.

 

TAKÉ JSEM LETOS KRISTU DÝCH

NA JEHO ZKŘEHLÉ DLANĚ.

JEŽÍŠEK SMUTNĚ HLAVU ZDVIH

A DĚL MI ZADUMANĚ:

 

KDEPAK JSI HOCHU ZASE BYL

JAK JE TVÁ VŮLE VRATKÁ !

A JÁ SE S HANBOU ODPLÍŽIL

OD JESLÍ JEZULÁTKA.

 

Zařazeno v kategorii Postřehy, Půjčovna myšlenek