Literární web Sůvička

Jsi hebká jako hřích, 
co rád bych s tebou spáchal,
záříš jak slunce, jež mám nad hlavou,
máš na rtech smích
a žabák, co tu kvákal,
zmlkl před zraků krásou zelenou.

A ladnost laně znáš
i její pružnou chůzi,
oči tak něžné máš, v nich plane žár,
mně nádherná se zdáš,
já snad i s peklem fůzi
uzavřu, neleká mne duše zmar.

Ty plavé vlasy tvé,
co s dechem větru splynou
podobny medu, volně splývají,
já, drahé děvče mé
již netoužím mít jinou,
o tobě snívám, lásko, potají.

A nebrání nic nám,
abychom šťastni byli
jak skřivánci pod modrou oblohou,
já rád tě mám, 
vášní tou srdce šílí,
beránci touhy mojí myslí jdou…