Literární web Sůvička
Opuštěný
debbi
Sešel jsem z cesty na pěšinu
a ubírám se do temna.
Bez tebe chřadnu, lkám a hynu,
bylas má láska tajemná.
Byla jsi pro mne v noci svící,
kdo tohle jen už jednou řek?
Zbylo mi srdce zoufající
a žádná radost, žádný vděk.
Víš, nejsem z těch, co tiše pláčou
když pustí peníz do řeky.
Jak kluk jsem si tu hrával s káčou,
proč nejde hrát si navěky?
Zařazeno v kategorii Poezie
Počet komentářů na “Opuštěný” - 4
Eva (3. 10. 2010 (12:54))
souhlasím, ale přeci jen by mi tam lépe pasovalo třeba slovo "naplnění"... ale ty jsi autor a cítíš to jinak a poezie je především o pocitech...
debbi (2. 10. 2010 (20:35))
Evi, tentokrát musím nesouhlasit. Vděk je něco, co cítíme pokaždé, když dostaneme cosi, co není až tak běžné. Jsme vděčni osudu, že nám to, či ono postavil do cesty. Nebo bychom vděčni být měli. Alespoň tak to vidím já. Mohu se mýlit, ale pokud bych psala jen o tom, v čem se mýlit nemohu... asi bych nepsala ani řádku :-)
Eva (2. 10. 2010 (19:19))
líbí, ale přemýšlím nad rýmem "a žádná radost, žádný vděk" - ten vděk mi k tajemné lásce nesedí.. vděk pociťujeme vůči např. rodičům, ale vůči osudovým láskám je to spíše vzplanutí.. no třeba mě něco kopne:-)))
P.F.Zarken (1. 10. 2010 (21:21))
Hrát si navěky by se nám líbilo, že jo. Hezká báseň***