Literární web Sůvička

Osudová

debbi

 

…postavili kostelík 

aby smyli hříchy 

teď se modlí otče náš 

v kostelíku tichým.

Není to nic o Bohu 

ani o pokoře

jen se cestou potkali 

Závist, Zlo a Hoře.

Nepozvaná sudička 

do počtu ta čtvrtá

nepronesla ortel svůj 

tím se Dobro škrtá.

Na světě je bolesti 

zpevnil bys jí mosty

proč mít hosty veselé 

když máš smutné hosty.

Nepozvali Ochotu 

Naději a Víru

neznají, že dá se žít 

v pohodě a míru.

Neznají dar dělení 

propadají zlatu

každý ale někde má 

Achillovu patu.

Usmívej se, Osude 

vyhráváš i v lichém

nevěř ale, že hluší 

smířili se s tichem.

To co doutná, může vzplát 

cestu po kamení

zvolíš pouze pokud tu 

cesta jiná není.

Ostrým šípem zasažen 

jednou bude každý

pak se spolu oddají 

Minulost a Navždy.

Mnozí dávno odešli 

zůstal kostelíček

na oltáři za mrtvé 

řada bílých svíček…

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Osudová” - 2

debbi   (6. 1. 2011 (15:06))

Dík za hodnocení. Jsem ráda, když moje básničky jsou srozumitelné i ostatním. K těm hostům - "proč mít hosty veselé... když máš smutné hosty"... nenapadá mě jiný slovosled, aby vyjádřila to, co jsem říct chtěla. Pokud - při čtení nahlas - dáme důraz v prvním verši na "veselé" a v druhém verši na slovo "smutné"... nezdá se mo to až tak krkolomné. Ale to je možná jen moje fixní idea :-)


Eva   (6. 1. 2011 (14:17))

velmi výmluvná a oslovující báseň... přes všechnu faleš a pokrytectví tam prosvítá naděje... moc se mi líbí: nevěř ale, že hluší smířili se s tichem...přesunula jsem to do Nejlepší...jen malou výtku, pří čtení nahlas se mi na jazyku kroutí: proč mít hosty veselé když máš smutné hosty... to by možná ještě chtělo nějak dopilovat... jinak skvělé...