Literární web Sůvička

Pospíchám

debbi

 

Já nejsem z těch co churaví

a pláčou nad rozlitým mlíkem.

Jen už mě život nebaví,

tak přikryjte mě černým víkem.

 

Netoužím po stínání hlav,

byla jsem vždy ta co se mýlí.

Napište krátký epitaf –

„šťastná tu byla jenom chvíli“.

 

Unaven lehá na chvíli

jen ten, co chce jít ještě dále.

Spálená křídla motýlí

nespravíš v nasvíceném sále.

 

Na všechno chirurg nestačí,

třeba měl ruce značky zlata.

Do vázy dávám bodláčí

a naslouchám, jak ticho chvátá…

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Pospíchám” - 2

fotoeva   (11. 4. 2012 (8:25))

Debbi souhlasím s Evou,krásně smutné.Šáhlo to na mě....


Eva   (10. 4. 2012 (21:35))

Debbi, krásně smutníš. Líbí se mi, že třetí sloka je v mužském rodě, dává to celé básni širší a hlubší rozměr, kdy slovo hlubší zde není rozhodně myšleno jako obecné klišé, které se běžně k poezii píše. Ale ty jistě víš, co mám mysli. Tato do nejlepších děl každopádně patří (nebudu si ji nechávat na další čtení:-))).