Psí deník XXXI.

Tudy

Třetí zima a třetí rok

 

Mé dva roky utekly jako voda, dvě zimy za mnou a já už byl skoro dospělý, se svými vrstevníky jsem měl jasno a o konflikty nestál. Stačilo, že mi Tudy vždy upozornila, že jsem přeci rozumný pes a ten naproti je přeci kamarád, na slovo kamarád dala důraz a já už věděl, že žádné rvačky nechce a já vlastně taky ne. Když jsme potkali nějaké štěně, tak jsem ho chvíli nechal a někdy s ním i blbnul. Taky jsem jako štěně nebyl rád, když na mne starší psi vyjížděli. Víc mi vadilo, že už je zase mokro. Jsem nízký a když máte mokré, studené břicho, ještě k tomu zablácené, není to nic, co by se mi líbilo. Ráno už začínalo chladno a ono zkuste vylézt z teplé postele a honem ven do té sloty-brr. Tudy už zase vytáhla můj kožíšek a ráno mi ho dala. Dal jsem jí najevo, že se mi to sice nelíbí, ale držel-„jsem přeci slušně vychovaný pes“. Když jsem ukázal, že se mi to nelíbí, Tudy mne nepřesvědčovala, vzala mne na ranní vyvenčení jen tak. No to jsem si dal, byla zima a docela velká. Představte si, ona se mi klidně smála, ale v kapse měla můj kožíšek, jak rád jsem si ho nechal dát. Přeci jen teplo je teplo. Odpoledne chodíme na delší vycházky ven, nejčastěji do polí a tam to fouká. Jeden docela prochladne. Nosí mi ten můj kožíšek v kapse s sebou a když se začnu klepat, dají mi ho a je zase dobře. Chladná rána avízovala zima. Taky přišla. Najednou tu byl sníh. To je docela něco jiného. Ten mám rád. Sice jsem potom taky mokrý, ale čistý a dá se v něm tak krásně řádit. Nakonec se zahřeji v kožíšku a domů dojdeme spokojeni. No a když už je opravdu mrazivo, tak vycházky zkrátíme a dáme třeba dvě kratší, místo jedné dlouhé. Ostatně, každá zima skončí a přijde zase jaro a teplo. Už tak nějak tento koloběh znám a nepřekvapuje mne. Ovšem každé jaro je tady také očkování, to nemám moc rád, sice už i na to jsem si celkem zvykl, vím, že je to nutné a tak to vydržím, stejně nemám na vybranou. V tom je Tudy neústupná. Na léto mi slíbila, že pojedeme s dědou na dovolenou k příbuzným do Krnova (jako bych věděl, kde to je) a potom ještě na chaloupku naší hodné sousedky. Tu už beru jako rozšířenou smečku, mám ji rád a zvlášť, když zajde na kávu a hned mi dá na uvítanou piškot. Ovšem to je piškot psí, lidské nedostávám, je v nich cukr a ten mi psi, nezpracujeme a ukládá se nám do ledvin.Zatím, když nebylo moc venku hezky, jsem víc hrál doma.

Zařazeno v kategorii Psí deník

Počet komentářů na “Psí deník XXXI.” - 2

Tudy   (17. 2. 2014 (22:12))

Taky mi letos nechtěl moc ven a trvalo mi, než jsem na to přišla.


Eva   (17. 2. 2014 (18:48))

no jo, bříško moc nízko nad zemí:-)))