Literární web Sůvička

Ranní monolog

Shimmir

Kalnem svých dnů a smutkem prázdných nocí
měříš svůj život, jenž je štěstí prost,
srdce v tvé hrudi zmírá bez pomoci,
láska již více nebývá v něm host.

Pošmourné teskno v mysli tvé teď vládne,
úsměv se se rtů kamsi vytratil,
šance na změnu nemáš téměř žádné,
z poháru zoufalství jsi dlouho pil.

Život pro tebe valné ceny nemá,
klidně bys lehl si na koleje,
duše samou marností poraněná
dávno již vzdala se vší naděje.

Ploužíš se světem tak k nerozeznání
od zombí z drsných sci-fi románů,
tvoje tvář změnila se k nepoznání,
ze zrcadla tě straší po ránu…

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Ranní monolog” - 1

Eva   (12. 11. 2013 (15:00))

Ze začítku se mi líbilo jak báseň plyne, tak depresivně poeticky, ale najednou ten zombík to celý rozbil ... Kdybys skončil u naděje, bylo by to lepší. Ten konec k tomu začátku vůbec nepasuje.