Literární web Sůvička

Roma – Piazza di Spagna,

Eva

Čtvrtý den – Španělské náměstí, španělské schody

V penzionu jsme si ráno sbalily všechny věci, aby byl pokoj volný pro další hosty. Paní bytná si přišla v 10 hodin pro klíče. Letadlo nám letělo až ve 20:30 a hrozilo, že se budeme muset celý den vláčet po Římě s taškami na kolečkách. A po městské dlažbě to je na palici poslouchat to monotónní hrkotání. Barunka se svěřila paní bytné, že nám letadlo letí až večer a že bychom si rády prohlédly Španělské schody, a paní bytná nám velice ochotně nabídla, že si můžeme nechat tašky za závěsem v kuchyňce, kde měla uloženy uklízecí prostředky, a než vyrazíme na letiště, tak si je tam vyzvedneme a klíče od bytu hodíme do schránky. A poradila nám, že si máme v metru dát batohy na břicho, protože na náměstí Spagna jezdí davy lidí a hodně se tam krade.

Na nádraží Termini dojdeme podle cedulí směr Spagna na nástupiště. Stojíme tam drahnou dobu s batohy na břiše jako dvě klokanice a nejistě se rozhlížíme. Žádné metro nejede a kolem žádné davy lidí. Je nám to divné. Popojdeme kousek dál a zjistíme, že cedule směr Spagna pokračuje o podlaží níž. Tam je to správné nástupiště a ten správný masakr. Nástupiště je zcela plné, ženských s batohy na břiše je tu více, asi je to tu opravdu zvykem. Pak přijede souprava, která praská ve švech, ale nějak se tam všichni ti lidé natlačí. Uvnitř vozu je to tělo na tělo, nemáš ani centimetr volného prostoru, Barunka říká, že se jí dělá blbě, že tak tísnivý pocit ještě nikdy nezažila. A pak vypukla rvačka. Dva barevní mladíci strhli nějaké Němce z ramena kabelku a Italové se do nich pustili. A nejen slovy, ale i pěstmi. Prvního výtečníka vyhodili z metra ještě než se souprava rozjela, druhého vykopli hned na další zastávce, přičemž na něho celou cestu řvali. To se mi líbilo, že se Italové nebáli té Němky zastat a že si to se zloději na místě vyřídili.

Španělské náměstí (Piazza di Spagna) se jmenuje podle španělského vyslanectví u Svatého stolce, které zde sídlilo. Dominantou náměstí je sloup Colonna dell´Immacolata, který sem nechal umístit papež Pius IX. roku 1856 na počest vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie, která se přehlíží celé náměstí z vršku sloupu a pod ní jsou zadumaní čtyři apoštolové.

Autorem kašny Fontana della Barcaccia ve tvaru potápějící se lodě je Pietro Bernini (otec slavného Giana Lorenza) a má připomínat povodeň z roku 1598, kdy voda dosahovala až sem.

V uličce poblíž Španělského náměstí jsme si daly snídani, zase anglickou, dělají je neskutečně dobré. Vedle nás u stolu seděli muž a žena a bavili se německy. Když odcházeli, paní se na nás usmála a povídá: „Mějte příjemný den a hezky si to tu užijte.“ Ještě, že jsme nikoho nepomlouvaly.

Největší atrakcí Španělského náměstí jsou Španělské schody. Jsou v barokním stylu a nechal je vybudovat papež Inocent XIII. Producírovaly se tu stovky lidí a je takřka nemožné je vyfotit dle pravidel o správné kompozici. Jakmile si to jakž takž našteluješ, tak ti někdo strčí kebuli přímo před objektiv.

Stála tu policistka a když si někdo sednul na schody, zapískala na píšťalku a křičela, ať vstane a nepřekáží „v provozu“. Nahoře je kostel Trinità dei Monti zasvěcený Svaté Trojici.