Literární web Sůvička

Růže II

Eva

V návaznosti na článek Růže přidávám báseň „Perly a růže“ čínské básnířky Li Po, báseň „A přijde den, a růže vonět budou” Františka Gellnera a další fotografie zachycující krásu, křehkost a vznešenost růží Jiřího Škrobáka.

Perly a růže   Li Po   Když jsem ráno růže v hedváb vyšívala, trošku jsem si vzdychla. Do prstu mě jehla píchla: bílá růže zčervenala.   Ve válečné dáli dlí můj milý. Krev snad roní. Slyším dusot koní? Jeho koní? Ne — to srdce mi jak mladé hříbě zvoní.   Slzy v hedváb kanou bez konce a cíle: ruka má je vetká tam jak perly bílé.

 

A přijde den, a růže vonět budou

 

František Gellner

 

A přijde den, a růže vonět budou

těžce a omamně.

Nad duší pustou, vyprahlou a chudou

zapláče touha mně.

A přijde den, a luh se zazelená,

zpěv zazní do ticha.

A země jako roztoužená žena

smyslně zavzdychá.

A přijde den, a žár se mladým lidem

rozlije po lících.

A panny touhou rozrušeným klidem

zapláčou v ložnicích.

A přijde den, a růže zavonějí…

– – Pověz mi, srdce mé,

v kterou poušť světa se svou beznadějí

se smutni skryjeme?

 

 

 

Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy

Počet komentářů na “Růže II” - 3

Eva   (8. 1. 2014 (22:56))

Paměť je dobrá, je to tam. Je to japonská báseň ze Sbírky Verše psané na vodu, kterou, stejně jako Zpěvy staré a nové Číny, z francouzštiny přeložil Bohumil Mathesius - nejsem chodící encyklopedie jako Líza Simpson, napsali mi to na fb:-)))))


Ajaja   (8. 1. 2014 (18:25))

Dobrá paměť, je to tam ;-)


Tudy   (8. 1. 2014 (1:18))

Tajně a skrytě já tě mám ráda, tajně a skrytě, ty mě máš rád. Až jeden z nás zemře, pod jakou záminkou oblékne druhý smuteční šat Snad mi slouží paměť, takhle si pamatuji verše od něj, které se mi nejvíce líbily. Jsem ráda, že nejsem sama , komu se jeho tvorba líbí.