|
struny lidskosti (z obecní kroniky)
když teda Vráťa Vokurka dospěl – tak zblbnul !
konstatuji to zcela vážně, vědom si významu tohoto osočení
von totiž v sobě našel l i d s k o u s t r u n u – obrazně řečeno-
a drnkal na ňu přerostlými nehty, až mu duše resonovala
v návalech lásky ku dětem jako, bo začal číst sebraný spisky Učitele národů – jakože Johan Komenius a všecky nadšený řádky jeho vo Škole Hravý a rozných Světa Labyrintov a Rájech Srdcí a co vše teda Ámos uplodil s brkem v ruce ušlechtilý
se dokonca vydal Vráťa pěšky poutním krokem až do Naarden, chtěje se poklonit nehynoucí památce vzdělancově – leč měl Vokurka smolu – měl prázdný kapsy a tak jej celník v dřevákoch hnal zpět vod poldrů svinským krokem a bylo aji Vráťovi holandsky hrdelně spíláno a vyhrožováno zatčením pro potulku…
von totiž exteriérově působil dojmem na vostatní civilisovaný okolí, že je cigáň jako… jelikož měl strostlý huňtavý oboči a ochlupená předloktí a modrý strniště na sanici a zlatý zub měl v horním chrupu… ale jinak na húsličky neuměl a nekrad! -ale měl smolu, že si jej minoritně pletli teda a čuchali asociála…
a přitom von tolik toho přečtenýho že?
i vydal se s baťůžkem zpátky do domoviny…
cestou si zatrhával řádky v sebraných spisech pedagogových…jakože co jej zaujalo výrazně a posléze v noci
natrefil na hnízdiště jednoho cigáňskýho klanu…
voni jako na housle u ohýnku a kůň u maringotky, bo Žigulíka jim ukradli Olaši v rámci nedorozumění skrze nedospělou Melánii, jež unesena byla dle tradic Marcelem G. z Poznaně i s tímto starým autem vrakovýma rodina musela koupit na jatkách dodýchavičnou kobylku, aby se vůbec hnuli z místa a jali se jako hledat svoju
pubertální unesenou oběť, kerá ovšem již byla ve 4. měsíci –
což voni nevěděli a šumfuk hráli a zpívali teskné písně do vlahé noci – kdes u Chebu…
a najednou Vokurka s baťohem nacpaným Komenským a vypadal jako jejich vajda !?
ale neuměl ani koňa napojit, ani ukradnout slépku neuměl..
iba drmolil blýskajíce zlatým zubem: Děti moje děti moje…
a to už ho cigáňata šacovala a ukradla mu poslední pulgulden a tři eura a šest vosumdesát v naší měně…
ale Vráťa pěnlivě začal brnkat na svou lidskou strunu a hladil ty nezvedence po zavšivených hlavách a zalíbil se aji jich rodičom, bo vypadal jako od nich a nocleh mu byl nabídnut aji krmě nabídnuta
a von proto Vráťa získal dobrej pocit z této komunity a
aji vši do rána získal
celej příští den se furt drbal, jak ho ti cizopasníci žrali na temeni
a drbal se aji na náměstí v Chebu, kam jako dorazili a to už byl Špalíček hrázděnej vy je ven z překvapení, že sa cigáni utábořili s herkou na náměstí a sedíce okolo jednoho drbana poslouchajou, jak
tento jim předčítá podtržený řádky z Orbis Pictus… vidavida!
i oslovili konšelé gramotu chlupatýho s nadějí, že je zbaví neurózy z kočovníků – bo jej měli za intelikentního cigáňa, když se jako tahá s Komenským a deklamuje těm beduínom slovo skvělé Učitelovo
a von Vráťa řek, že je jako chápe a ať mu teda zaříděj klubovňu
pro děcka cigáňský a za cihelnou nechť určí plac na táboření
aji s pěti suchejma záchodama a popelnicí na odpadky a pak že žáden malér v městečku onom…
iba semtam husa když se ztratí… což může bejt majoritou tolerováno – když to jako nepude na nože přece!
a voni tý chebští chytrolíni aji vstřícný byli a že jim náhodou zřídkavou ostaly ňáký drobný ze zpronevěřenýho evropskýho fondu na kulturu rajonu (suma jež vydatně vydojena luxusními vejlety radních po tradičních krásách Mikulovských sklépků)…
no – ale něco se vyškráblo v eráru tedaa tak klubovňa byla aji plac na táboření a určen limit – jen dva kusy kradené drůbeže denně
z místního velkochovu kachen a jednou za deset dní se může ztratit sele z výkrmny… všeci teda spokojeni jako!
jo jo – struny lidskosti….
Vráťa se teda obětavě věnoval těm malým všivákom -učil je základům osobní hygieny a taky že psí hlavy se nejí syrový – aji písmenka je chtěl učit – leč zde narazil na neohebnost dětských loktů a tak se jal je jako rozvičit volným stylem – že jako budou kresli, že jako
Škola Hrou
a aby je motivoval – ty usoplence, kerý nejraději vokrádali turisty
v nočních barech – ták jako začal vod píky s něma…. že jakákoli čára významu nabývá – pokud cigáň malej jí význam přiřkne!
no – těžká sofistika aji pro dospělý analfabety cigáňský –
natož pro jejich nedorostlú omlaď…
leč to si Vráťa v zápalu drnkání humánního neuvědomil
a dokonce jim povidal takový žblebty vo čínských malířoch, kerý dovedli z každý kaňky na obrázku udělat mouchu,
až sa čínský císaři divili, že jim moucha sere na obraz vábnej
na hodvábu a kššš! – chtěli je vodhánět – ty hmyzky jako –
a vony to né mušky!- ale kaňky jeminaku!! iba skvrny barevný, tvářící se jako mušky – což bylo dokladem zručnosti tých číňských mazalů – aji se to dodnes traduje že?
a že teda jako Hravý činění dle Ámosa Komenského…
se Vokurka činil dle pochopeného jo a všeci malý cigáni prskali prsky na papíry a snaživě je omalovávali do muších podob…
a když se unavili civilisační osvětou, šli čorkovat do samošek…
Vráťa Vokurka aji sebespokojně konstatoval, že ty rozjívence aji zaujal a byl nadšen, že recept hravý starodávný jest funkční !
(tak byl teda blbej že?)
ale dva kloučci se teda nemínili nechat prznit pochybenou pedagogickou pílí Vráťovou…
a sice René Olach a jeho bratranec Koloman Ország…
voni sice rovněž prskali kaňky na ruční papír… ale mouchy jako nemínili z nich vykreslit, bo na čínský umění upřímně srali –
raději čuchali ze sáčku toluen a v pavilonku v sadu vošahávali Veroniku Bílou, bo ta už měla kozy a vopakovala po třetí sedmou třídu
a když jako jednou Veruna nepřišla, bo musela pomývať chodbu
v baráku, tak se ti dva uličníci snědí a zfetovaný rozhodli,
že učiní heppenink…(a to neznali Knížáka ani!)
a vlezli cez plot starostovi chebskýmu do vilkový zahrádky
a vytrhali z drnoví šecky gypsový vietnamský trpaslíky
aji s mo cho můr ka ma
a cestou zpět se vloupali do drogerie Košťál a syn
a okrem litra toluenu tam uzmuli celou bednu mucholapek
ze Slovinska – firmy BrčkaKnežka – značky "Mastodont"
a vnikli do klubovně a vystříhali z obrázků všecky blankokřídlé
a ovinuli moucholapkama všech dvacet tři trpaslíků a vosum muchotrávek a nalepili na to vše tý papírový čínsko-romský mušky a pak si votevřeli slabikář a za pomocí lekce tři až sedum napsali na zeď vyhrůžný nápis
"STRČTE SI VOKURKO KOMENSKÉHO DO PRDELE!"
(vykali mu teda)
ráno samosebou poprask, bo starosta šílel nad zdevastovanou zahradou – a taky poprask v duši Vráťově, že pedagogicky zlyhal….a starosta soptě vztekem oprávněným prohlásil Dost bylo!
a bo už stejně grant dočerpán – vyhnal Vráťu aji se všema Cigošama za bránu města starobylého
a voni museli vodtáhnouti teda vo dveřka dál….
Melánia mezitím stačila porodit trojčata…
a tak sou všeci na cestě do Poznaně a aji Vráťa se těší na cigáňský krstiny, leč osten zklamání v něm trochu pozůstal…
ale časem i tento obolel, jelikož Vokurka ponovu napnul svou lidskou strunua v duchu těm dvěma uznal originální způsob sebeprojevu…
ikdyž leccos moh přičíst na vrub to lu e no vým vý pa rům….
ale nad tím mávl tolerantně paží,byvše odkojen Komenskýho názorem
Netrestat příliš – hráti si více!
(však jsem již v úvodu předeslal že Vokurka oblb – no….)
|
