Literární web Sůvička

Tři týdny v Keni

Marek

Ve dnech 2. – 21. 9. jsme podnikli cestu do Keni.

Přiletěli jsme na letiště do Nairobi, které připomínalo spíše nějakou výrobní halu nebo festivalový stan. Žádné pasáže s obchůdky a kavárničkami, ale daly se zde rozměnit peníze (keňské šilinky – KES) či bylo možno zakoupit SIM kartu o různé velikosti (v GB), a dokonce i nějaké to pití v automatu.

Krajina kolem letiště neskýtá zrovna vábný obraz: Člověk vidí jen plochu zastavěnou různými sklady a průmyslovými objekty.

Hned na první pohled nás do očí udeřily výrazné sociální rozdíly mezi houfy dělníků, kterých se podél silnice vyskytovalo ještě více než ovcí a koz, a kteří kráčeli pěšky, a mezi lidmi vezoucími se v nažehlených oblecích v autech. Nutno dodat, že i oni dělníci vypadali čistě a upraveně.

V Keni se jezdí, stejně jako ve Spojeném království, vlevo, a velmi častou značkou aut je tady Toyota. Cena za litr benzinu se během našeho pobytu pohybovala kolem částky 180 KES.

Nairobi

V Nairobi jsme strávili čtyři dny. Navštívili jsme Národní park v Nairobi (Viz https://www.kws.go.ke/parks/nairobi-national-park)

Je unikátním z několika důvodů:

Nachází se ve vyšší nadmořské výšce – a je tu poměrně chladno, hlavně v září. Ranní teploty se tady pohybovaly kolem patnácti stupňů Celsia.

Tento park se, jak již prozrazuje jeho název, rozprostírá v keňském hlavním městě, a je lemován paneláky.

Pozitivním znakem je, že zde bylo vymýceno pytláctví, a člověk zde tak může spatřit i nosorožce, kteří v jiných parcích byli pytláky buď téměř nebo i zcela vyhubeni.

Nosorožec v sirotčinci

Kromě nosorožců jsme během SAFARI mohli pozorovat také žirafy, zebry či lvice.

Projížďku parkem jsme spojili s prohlídkou sloního sirotčince (Viz https://www.sheldrickwildlifetrust.org/  a žirafího centra (Viz https://www.giraffecentre.org/).

V sirotčinci jsme se seznámili s jeho historií, která se datuje do 70. let 20. století – a s jeho funkcí. Tou je záchrana především osiřelých mláďat, a je-li to možné snaha o návrat do volné přírody.

Probíhá tu čilá spolupráce s parkem Tsavo East, který je jak co do rozlohy, tak počtu volně žijících zvířat v Keni největším.

V žirafím centru jsme se dozvěděli, že na území Keni se vyskytují tři duhy žiraf: 1) Masajská, s rozbitě působící kresbou pokrývající i celé končetiny, 2) Síťovaná (Reticulated), jež má skvrny po těle rozmístěny pravidelně, ale část nohou nepokrývají, obývající sever země, blízko Jižnímu Súdánu zmítanému válkou a 3) Rotschildova, s tmavými kaňky připomínajícími skvrnami, která je v Keni ohrožena, a z toho důvodu bylo pro ni v Nairobi vybudováno speciální centrum, kde ji mohou návštěvníci obdivovat, a dokonce i krmit připravenými granulemi.

 

Naivasha a Crescent Island

K našim hlubokým zážitkům se rozhodně řadí výlet do parku Naivasha

Žirafí mládě v parku Naivasha

(Viz https://www.naturaltoursandsafaris.com/kenya-safaris/parks/lake-naivasha-national-park) a následná plavba člunem na Crescent Island (Viz https://www.crescentisland.co/).

Zpočátku to vypadalo, že nám osud v naplnění tohoto programu příliš nakloněn nebude. Objednávali jsme si řidiče přes aplikaci UBER, a ti to jeden po druhém odříkali, že je to na ně daleko a že by tak s námi strávili celý den.

Nakonec – asi po třech odmítnutích, se našel jeden starší řidič, který nás byl ochoten, byť po určitém smlouvání, do cílové destinace odvézt – a počkat tam na nás, a následně nás opět dopravit do našeho hotelu.

Tím však naše nesnáze nekončily. Jen jsme vyjeli, dostali jsme se do obří zácpy.

Řidiči se však tady nechovali agresivně jako v České republice. Situaci brali s klidem – a někdy i úsměvem. Občas stáhli okýnko a prohodili spolu pár slov a vůbec se snažili být k sobě ohleduplní, neboť jim dochází, že tak se dostanou k cíli všichni co nejdříve. Žádné vulgární nadávky, žádná sprostá či podrážděná gesta, žádné hysterické troubení.

Posléze jsme vyjeli z metropole. Před námi se otevřela nová krajina, za zmínku stojí zejména Velká příkopová propadlina (Great Drift Valley), ale i keňský venkov s velmi jednoduchými, mnohdy se rozpadajícími příbytky a tržišťátky, kde se to hemžilo hmyzem i lidmi.

Místní tu prodávali všechno možné: Kožešiny, ovoce, praženou kukuřici. Žádný div, že se kolem silnice zdržovaly i četné tlupy paviánů, kteří se živili vším, na co narazili.

Dlužno dodat, že keňské silnice oplývají snad ještě větším počtem děr než ty české.

Působivá byla již plavba na Crescent Island. Doprovázeli nás na něj ryb chtiví pelikáni a mořští orli.

Ostrov svůj název získal na základě svého tvaru, jenž připomíná srpek měsíce.

Strávili jsme zde několik hodin ve společnosti gazel, impal, vodušek, pakoní, ale i hrocha, pštrosů a dvou žirafích rodin. Jedná se o žirafy masajské. Více jich nebylo zejména proto, že se na ostrově vyskytuje jen málo akáciových stromů. Žirafám kromě listí a větví chutná kůra těchto kmenů, a v případě jejich většího počtu by toho mnoho pro ostatní nezůstalo.

 

Amboseli

Z Nairobi jsme se přesunuli do Amboseli (Viz https://www.kws.go.ke/amboseli-national-park). Cestou jsme zaznamenali značnou chudobu, ale i vápencové lomy a cementárny, a když jsme se blížili našemu ubytování (Amboseli Eco Lodge – https://www.amboseli-ecocamp.org), překvapila nás četná políčka se zeleninou, převážně s rajčaty či česnekem. Ve vyprahlé krajině, v níž je pro místní obyvatelstvo nejčastějším způsobem obživy pastevectví, to bylo čiré zjevení. Je to dáno okolností, že v okolí Kilimandžára (Bílé hory) se stahuje podzemní voda, a studny tu nejsou ani kdovíjak hluboké.

Vzdušný vír v parku Amboseli

Ubytovali nás Masajové. Přivítali nás čerstvou zeleninou a šťavnatým hovězím z dobytka, který není namačkán ve stájích, krmen masokostní moučkou – a rozřezáván ve stresu motorovou pilou.

Naše chatrč stála na kůlech. Byla vybavena elektřinou i vodou, třebaže elektrický proud během noci vypadl – a naše ranní hygiena v pět hodin ráno tak probíhala potmě, pouze za svitu baterky, a třebaže voda tekla jenom studená.

Jedinečnými zážitky však rozhodně byly jak zcela jasná noční obloha pokrytá souhvězdími, tak následně rozbřesk odkrývající oba vrcholy Kilimandžára – menší a špičatější, Kibo – a vyšší a rozpláclejší, Uhuru, na němž se drží sněhová pokrývka. Mezi stratovulkány patří kromě vrcholu Kibo i Shira a Mawenzi.

Viděli jsme sloní samce se zahnutými, i menší samice s kratšími a rovnými kly, žirafy, zebry, buvoly – a celou řadu dalších obratlovců.

Ačkoli se průměrný keňský plat pohybuje pouze kolem 26 tisíc šilinků (cca 5 000 korun), řadí se Keňa k nejvyspělejším státům afrického kontinentu. To se projevuje mimo jiné též ve výrazné redukci pytláctví (oproti například Tanzánii či Namibii).

Zájem o práci rangera v rezervaci je značný. Výcvikové kurzy rangerů jsou přitom velice náročné, a to nejenom po stránce fyzické. Adepti jsou odloučeni od svých rodin 6 až 8 měsíců bez možnosti kontaktu, aby nebyli rozptylováni.

 

Tsavo East

Parky Tsavo East a Tsavo West jsou v Keni těmi nejrozlehlejšími – zvěř se ovšem soustřeďuje hlavně v Tsavo East.

Východní část země (například město Voi) je křesťanská s misionářskou historií.

Pro řadu Keňanů nebyl nejhorší příchod Britů, neboť ti při sledování svých zájmů vyhnali otrokáře původem z Ománu, kteří prodávali domorodé obyvatelstvo do otroctví, což tu bylo zrušeno až v roce 1908.

Kolem Mombasy (cca 1,2 milionu obyvatel) se najdou místa, kde až 99 procent populace vyznává islám. Nejedná se ale o potomky Ománců, kteří byli vyhnáni, ale o místní populaci, jež konvertovala k islámu.

Srovnáme-li Tsavo East a Amboseli, oba parky tvoří savany – ovšem se zcela odlišnými typy vegetace i půdy. V Amboseli nemají zvířata na rozlehlých travnatých pláních s občasným výskytem stromů příliš příležitostí k úkrytu. Jediné, co snižuje viditelnost, jsou vzdušné písečné víry, taková slabá „tornádka“. Písek je zde žlutobílý. Půda je jinak ovlivněna přítomností vulkánu.

Pro Tsavo East je charakteristická rudá půda, což je dáno výskytem rud železa a hliníku. Je zde mnohem více zeleného hustého porostu, pokud ho však nezlikvidovali termiti. Část parku je obřími termitišti doslova posetá. Tu a tam je možno spatřit sokola či hadilova písaře, který svou kořist ušlape mohutnýma nohama.

Sloni jsou v parku Tsavo East rudí

V parku Amboseli jsme měli možnost vidět „resort duchů“, který byl zatopen samovolným zvýšením hladiny zdejšího jezera. Dnes je tento resort útočištěm paviánů.

 

Diani Beach

Dovolenou jsme zakončili na pobřeží Indického oceánu v malebném letovisku Footprints House, kterýžto resort si majitelé přetvořili na malý Ráj s baobabem, krásnou zahradou a domácími miláčky v podobě 4 psů a 2 koček, přičemž kocour Oliver byl i zvěčněn na plátně.

I tady jsme se setkali s řadou opic, například s kočkodany či guerézami. Zážitkem bylo krmení komb (bushbabies), které jsou aktivní v noci. Navštívili jsme rovněž záchrannou stanici pro různé druhy opic (Viz https://www.colobusconservation.org/).

Toto centrum funguje od roku 1997, a není financováno státem. Vzniklo v reakci na drastický pokles početního stavu několika druhů opic v důsledku pytláctví, autonehod či zranění elektrickým proudem. V této stanici se rovněž pěstuje řada původních stromů, které skýtají opicím obživu. Mezi nepůvodní stromy patří například zederach indický (Neem Tree), z jehož listí a kořenů lze připravit odvar proti malárii. Léčivá je i jejich kůra. Kořenový systém těchto stromů je urputný, a pokud je v jejich blízkosti stavba, může ji ohrozit.

Z prodeje sazenic těchto stromů financuje centrum svou činnost. Hlavním přísunem financí jsou ovšem dary od turistů.

Aby ubylo nehod, při nichž jsou opice usmrceny, jsou používány speciální žebříky z trubek a kovu, jež rušné komunikace přemosťují.

Ač jsme před cestou do Keni měli určité obavy o svou bezpečnost, musíme konstatovat, že na zvolené trase jsme si připadali bezpečněji než na mnoha místech v Evropě. Nesetkali jsme se s arogancí ani agresivitou (jen určitou vlezlostí prodejců při snaze se uživit, jež je pochopitelná), a naopak nás doprovázely úsměvy místních a jejich dosud nezrychlený způsob života.

Jen co jsme mohli vidět, Keňa oplývá potenciálem – má řadu pracovitých zručných lidí, za poslední roky v ní byly vybudovány náročné komunikační projekty, ať jde již o dálnice, mosty či železnice – a třebaže sociální rozdíly udeří člověka do očí na první pohled, má naději. Předpokladem ovšem je, že její doktoři, právníci, IT specialisté a další vysoce kvalifikovaní odborníci nebudou proudit houfně mimo Afriku, ale naopak pomohou k její cestě od hladu k soběstačnosti.

Když nadešel datum našeho odjezdu, přáli jsme si zde zůstat. Tak nám ten kousek Keni, s nímž jsme se seznámili, přirostl k srdci.

 

Odkaz na fotogalerii: https://www.rajce.idnes.cz/muamarek/album/do-keni-za-narodnimi-parky-zari-2024

 

Pro cestování může být užitečné znát některé názvy zvířat anglicky:

 

Lev – Lion

Slon – Elephant

Gepard – Cheetah

Nosorožec – Rhino (Rhinocero)

Buvol – Buffalo

Hroch – Hippo

Voduška – Waterbuck

Pakůň – Blue Wildebeest

Přímorožec – Oryx

Buvolec stepní – Hartebeest

Gueréza angolská – Colobus Angolensis

Kočkodan – Blue Monkey

Kočkodan bělohrdlý – Sykes´ Monkey

Kočkodan červenozelený – Vervet Monkey

Pavián – Baboon

Orel jasnohlasý – Fish eagle

Drop – Bustard

Plameňák – Flamingo

Pštros – Ostrich

Hadilov písař – Secretary bird

 

Pln dojmů jsem napsal následující sonet:

V Amboseli

Obloha kreslí noci oční stíny,

v souhvězdích skryt je mnohý lidský sen.

Jasný pás střeží chatrč bez hostiny:

Přijde den jiný – v jizvách zanesen.

 

S nádechem svítá opět nad vrcholy,

paprsky něžně hladí sníh a led.

Sloni se pasou – z očí nemrholí,

buvol se přišel v bahně vyválet.

 

Masajka v tváři věčný cejch si nese.

Vítr jen skučí v písku na adrese,

kde mrtvý resort pakůň rozveselí.

 

Žirafa kráčí po savaně v Keni,

kde zebry cestu na přechody mění:

V národním parku – v parku Amboseli…

 

Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování

Počet komentářů na “Tři týdny v Keni” - 1

Eva   (23. 9. 2024 (15:13))

Marku zajímavá reportáž. Přes všechny pozitivní změny na ochranu zvířat, na mě působí depresivně. Ten malý nosorožec v modrém kabátku v sirotčinci, to je smutná vizitka lidstva.