Literární web Sůvička
Trojitý Nelson – kapitola 17
olda
Tak, a život dostal zase jiný směr! Tentokrát za to asi nemůže.
Nejhorší je ta beznaděj a bezmocné čekání. Zbývá jenom čekat na
další výsledky.
Necítil tehdy strach, ale jakousi odevzdanou lítost.
„Proč právě já?“ opakoval si mnohokrát.
Tok myšlenek nemohl uspořádat, snažil se domyslet nedomyslitelné.
Tady má totiž kolem sebe velkou inspiraci…
Nakonec se vydal k automatu, aby výsledek sdělil manželce a mamince.
Maminka do telefonu plakala a až na pokoji si uvědomil, že jejich
role byly opačné. Vždyť ji vlastně celou dobu utěšoval, že vše bude
dobré.
Ale opravdu bude?
To neví nikdo.
Má rozhovor s ošetřujícím lékařem.
Nádor byl zachycen včas. Operace poběhla dobře a byl odstraněn
i kus nejednoznačné tkáně. Z toho vyplývá, že tato etapa byla
úspěšná. Nikdo však neví, co proběhlo na buněčné úrovni, a je potřeba
zjistit, zda nádor nemetastázoval.
Pokud ano…
Sakra!
Pokud ne, tak jej čeká oddělení klinické onkologie, nebo ozařování,
nebo oboje. Tomografi e je negativní.
Takže rozhodne lymfografi e.
Pořád jenom na něco čeká.
Ráno to začalo.
Na sále!
Nejdříve mu sestra píchla injekci s takovou zelenomodrou látkou
mezi prsty na nohou a potom pan doktor nohy lokálně umrtvil.
Má jako vždy „štěstí“.
Lymfografi e je poměrně náročný výkon, který se dělá jen jednou
denně, a kolem Jakuba stojí pět studentek střední zdravotnické
školy, aby se s tím seznámily. „Holky, kdyby některá z vás chtěla
omdlít, padejte dozadu,“ směje se vrchní sestra.
Leží na operačním stole s umrtvenýma nohama a směje se s nimi.
Co mu to zase píchli?
„Prořezávám vrchní vrstvu, tady vidíte tuk a nyní uslyšíte úplné
lupnutí, jak praskne prořezávaná tkáň,“ informuje adeptky lékař.
V chromovém okraji světla nad sebou vidí krev. Nyní na lymfatické
cesty napojují tenké jehly, pod tlakem vhání kontrastní látku
a pomalu snímkují celé tělo.
Už to trvá dvě hodiny.
Sestřičky se nudí.
Konec!
Na každém nártu dva stehy, se zabandážovanýma nohama se belhá
zpět na pokoj. Celý den musí ležet. Může jen na záchod. Omámený,
čůrá zeleně, má zelené sliny. Ti mu zase dali…
Čekání, čekání, čekání…
Konsilium rozhodlo, že další léčba bude „pouze“ radioterapie.
Poslali jej na zakreslení. Pomocí laserového zaměřovače a nesmyvatelné
hnědočervené barvy kreslí paní doktorka obrazec na
břicho a křížky na boky a stehna.
Připadal si, jako by měl na sobě nakreslený terč.
Je to skoro pravda.
Už je rozhodnuto.
Dvacet dávek na lineárním urychlovači mevatron.
Ještě podpis na prohlášení, že další léčba je pouze destruktivní.
Seznámili ho s možnými negativními dopady a s tím, že od léčby
může na vlastní riziko kdykoliv odstoupit bez udání důvodu.
„Neustoupím,“ říkal si tehdy. Později však nejednou zapochyboval.
V podzemí vchází do šnekovitého mevatronu. Vnitřní průměr je
asi pět metrů, výška tři metry. Uprostřed stojí obrovský „zvětšovák“.
Tak to je on.
Mevatron…
Uléhl na místo fotografi e.
Sestřičky olověnými kostkami vymezují prostor zakreslený na
těle, potom odchází. Hydraulické dveře z patnácticentimetrového
olova se téměř nehlučně zavírají.
Sám.
Sám, jen s nápisem baryt-beton 100 cm.
Bzučení.
„Hotovo, tak zítra.“
Mírně nevolno.
Je mu víc nevolno!
Po páté už je mu zle. Potí se, zvrací, pořád by jenom spal. Nemůže
pozřít tuhou stravu. Má zasaženou sliznici jícnu, žaludku a tlustého
střeva.
Nestihl doběhnout na WC…
Dívá se na rodinnou fotku v rámečku.
„Musím vydržet, musím…“ opakuje si a překračuje dávku léků
proti nevolnosti…
Hodnoty bílých i červených krvinek jdou dolů. Má poškozenou
kostní dřeň. Tělo se špatně okysličuje a imunita klesá.
Dostává léky na regeneraci.
Je nadopován antiemetiky – tablety i čípky. Sedativa.
Ještě třikrát.
Dvakrát.
Jedenkrát!
Konec!!!
Tak to je vše, co se dalo dělat.
Nyní bude docházet na pravidelné kontroly krve a na tomograf.
Odchází z nemocnice a má pocit, že zestárl o deset let. Líbí se mu
na světě a úplně jinak vnímá věci, které dříve považoval za samozřejmé…
Je zase mezi svými.
A když se podívá kolem sebe, ví, že by to všechno podstoupil
znovu.
„Tatínek, tatínek je zase doma.“
Počet komentářů na “Trojitý Nelson – kapitola 17” - 1
Eva (1. 1. 2012 (17:17))
V půjčovně myšlenek je výrok dalajlámy, na situaci zde zcela sedí.