Literární web Sůvička
Vodě mé
tonyend
Vodě mé
Láska je jako voda. Život dá, život bere…
Jsi spoutána břehy,
vodo má nádherná,
tak musíš protékat, jak musíš,
ne, jak bys sama chtěla.
Jak ráda bych ty břehy opustila a vydala se proti proudu
Skláním se před ní s úžasem.
Já, který se vody tolik už bál, že se jí
obloukem od jisté doby vyhybal.
Já, který se obával moře i malých vod,
ba i kapek deště.
Po jedné soukromé povodni
já z vody mám strach.
Dnes vlídnému hlasy vody naslouchám.
Tak neměj strach, ponoř se do mých očí,
do té modré hloubky,
tak neměj strach, že zatočí s tebou
zrádné víry, slov dávno neslyšených,
tak neměj strach, že tě já stáhnu
sílou svého proudu ke dnu,
tak neměj strach a vezmi si mě,
pojď za mnou, budeme společně
téct po dlouhé cestě,
tak neměj strach, i já chci tě.
Vzal jsem ji něžně do dlaní,
jak vodu u studánky a dlouze pil.
Však protekla mezi prsty,
a byla pryč,
pro vodu se musí jít jinak.
Venku leje jako z konve,
promoklý jsem skrz naskrz
zvedám tvář k nebi
roztahuji ruce a chytám kapky dešťové,
vodo má vzdálená, tvé polibky.
Ten strach je náhle pryč.
Jen roky přibývají a tak se na vodu dívám jinak.
Vážím si každé kapky deště.
Zařazeno v kategorii Poezie
Počet komentářů na “Vodě mé” - 4
Eva (30. 9. 2010 (17:07))
to je krásná symbolika a originální nápad přirovnat lásku k vodě.. soukromá povodeň - kdo z nás to neprožil.... také se sem budu muset vrátit, neboť báseň je taková zvláštní, chytne až na opakované čtení...
Ivna (30. 9. 2010 (13:19))
Vrátila jsem se znovu. Ten hlas vody ... no nádherný nápad :-)))
Ivna (30. 9. 2010 (0:09))
Jo jo, moc pěkná
fotoeva (29. 9. 2010 (12:25))
Oslovilo mě to,dost se mi líbí.Ráda se k ní budu vracet.