Literární web Sůvička

Z dětských domovů

Pavel Vlcek

Jsem malá dívenka,
co nemá tatínka,
a ani mámu svoji,
jsem sama samotinká,
vše ještě to bolí,
a rozplakává slzy tečou po tváři mojí.

I já jsem tu sám,
otce i matku však mám,
tatík ten neměl mě rád,
a matka s cizím si žije,
a nechce mě pro peníze znát.

Jsme to my děti,
co zůstaly jsme samy,
i my chceme říkat,
těm co nás mají rádi,
tati, mami,
však jen mezi sebou, jsme si kamarádi.

I my chceme rodinu,
lásku, něhu péči,
však hodinu co hodinu,
místo toho duše nám tu léčí.
A mnohdy se bojíme,
že zůstaneme zcela samy,
hrajeme si, pláčeme a prosíme,
přijď si pro nás, tati, mami.
I když budeš zprvu pro nás,
cizí pán a cizí paní,
zvykneme si rychle na vás,
do večera, do svítání.

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Z dětských domovů” - 1

Eva   (15. 3. 2016 (15:05))

To je tak smutná básnička... kdyby to bylo tak jednoduché, že přijde cizí pán a cizí paní....